Sádlík, židle pro chvíle, na kterých skutečně záleží.

2965

Buková židle Arol, vlajková loď firmy Sádlík, vůbec není určená pro venkovní použití. Přesto tyto židle s sebou bereme na kultovní místa, jako je například tábořiště Annín II na břehu řeky Otavy, a staráme se o ně, aby nezmokly. Některé židle a lidé totiž patří k sobě. Dlouhodobě. Jen tak sedět, dotýkat se nádherně opracovaného dřeva ohýbané židle, poslouchat řeku a naslouchat hlasům šumavské přírody je ničím nenahraditelný zážitek. Sedět a rozdělit se o čerstvě připravené palačinky je jedna z důležitých chvil, která formuje kamarádství našich vnuků, jejich vztah k firmě Sádlík a k lidem, kteří židle vyrábí.

Tom je Lukyho o tři roky starší bratranec a Luky to dobře ví. Přesto ve škole do obrázku rodina nakreslí Toma a napíše, že je to jeho bratr. Jejich domovy jsou vzdálené tři sta kilometrů. Tomův je v Zádveřicích na Zlínsku, Luky žije Praze. Když Luky dostane v Praze bonbony,  část oddělí pro Toma, který je aktuálně tři sta kilometrů daleko. Když Luky přijede za babičkou a dědou na chatu do Zádveřic, jeho první slova jsou: „A může u nás Tom dneska spát“?  Když jsou spolu, jedna salva smíchu následuje druhou. Nejen v legraci jim zdatně sekunduje Lukáškův o dva roky mladší bratr Maty, má Toma také moc rád. Když byly Lukymu asi tři roky, jeli jsme na hlavní nádraží v Praze taxíkem. Jako vždy jsem se s taxikářem bavil i o tom, kam jedeme. Na konci cesty Luky pronesl: „Dědo, nezapomeň tomu pánovi říct, že jedeme za Tomem.“.
Kamarádství v pojetí těch tří kluků je čisté a ničím nezatížené. Je to kamarádství v krystalické podobě, je to životní hodnota, která se nedá koupit. Když se Luky v pěti letech začal zajímat o mineralogii, v prosinci 2016 jsme vyrazili do Českého středohoří hledat české granáty. K naší velké radosti starostka Třeběnic zařídila, že v tu dobu již zavřené Muzeum českého granátu jenom pro nás krátce otevřeli. Ocenili jsme její skvělý přístup k mladým mineralogům a geologům. Hned vedle jsme si totiž mohli nasbírat malinké červené kamínky – české granáty. Součástí akce bylo i prozkoumání geomorfologického unikátu Panské skály u Kamenického Šenova.

Zájem kluků o mineralogii a geologii znamenal, že jsme letní tábor 2017 postavili v ryze přírodním a civilizačními vymoženostmi dosud neposkvrněném kempu Annín II na břehu zlatonosné řeky Otavy. Vedoucí kempu nám hned po příjezdu sdělil: „Průlezky pro děti tady nehledejte, ty jsou všude. Já klukům půjčím zlatokopecké rýžovací pánve, prut na chytání ryb a člun. Oheň na opékání buřtů si můžete rozdělat na ohništi hned vedle stanu.“  Od té doby jezdíme do Annína II každý rok a místo pro náš tábor těsně u Otavy máme tak trochu rezervované.

Související videa můžete shlédnout zde